Ekonomika nebo klima?
Nechtěl jsem v těchto pohnutých dnech blogovat, protože bloguji o změně klimatu a na stole jsou aktuálně podstatně důležitější věci. Šíření epidemie, zdraví nás všech a, přiznejme si to, zajištění zásobování a nouzového stavu naší ekonomiky. Ne všichni se chovají tak jako já a můžeme tedy číst články o dobrodiní COVID-19, protože klesly emise nejen skleníkových plynů, ale i dalších škodlivin. Ano, to je super, ale vděčnost necítím. Situace před pár týdny v Číně, dnes v Itálii a zítra někde jinde, byla a je natolik vážná, že i ty skleníkové plyny považuji za menší zlo. Lze však najít články a vystoupení i opačná, která nám říkají, že tlak na snižování emisí bude muset ustoupit před nezbytným zotavením ekonomiky.
Obojí je špatně. Obojí je krátkozraké. Obojí je nekoncepční.
I ekonomickým laikům jako jsem já, je dnes zřejmé, že ekonomika spadne hodně dolů. Každý z nás bude muset snížit své nároky, změnit svůj styl života. Na pár měsíců, možná na pár let? A tak nám COVID-19 dává velkou příležitost se zamyslet, zda bude opravdu tím nejpodstatnějším návrat do původních kolejí? Opravdu budeme tlačit ekonomiku tak, abychom mohli zase rychle dovážet kdejaké spotřební zboží z kdejaké vzdálenosti? Rajčata a jahody ze Španělska, hroznové víno z Indie nebo z Peru? Nebylo by vhodnější hodně selektivně, ale o to více, podpořit ekonomický růst těch firem a sektorů, které stojí na domácích a Evropských zdrojích? A tím nemyslím jen zmíněná rajčata. Ekonomové jistě najdou hodně podobných příkladů, jejichž realizace by byla dlouhodobě klimaticky přívětivější, než se jednoduše vrátit do stavu před pár týdny. Moc bych prosil ekonomy a politiky, aby nad tím přemýšleli. Já jsem dalek říkat, že klima má přednost před ekonomikou, ale neplatí ani to, že má ekonomika přednost před klimatem. Je třeba najít a podporovat takovou ekonomiku, která je a bude klimaticky ohleduplná.
Zaregistroval jsem v této souvislosti projev Ursuly Von der Leyen: „My všichni, kdo nejsme odborníci, jsme koronavirus podcenili“. To je hodně zajímavé přiznání. Dodnes jsem si myslel, že vrcholní politici mají poradce, kteří odborníky jsou. Ale zdá se, že ve věci koronaviru někteří politici své odborníky neposlechli, jejich varování podcenili, protože je považovali za příliš drastická. Já se snad mohu považovat za odborníka, který veřejnost i politiky už hodně let informuje o problémech, které nám přináší a bude přinášet změna klimatu. A jsem přesvědčen o tom, že politici tato „klimatická varování“ nejen podceňují, ale často dokonce bagatelizují nebo zesměšňují. Je tady jistá paralela.